Většina kočkovitých šelem loví v noci a osamoceně, takže se musejí spoléhat na velice citlivé smysly.

Mezi nejvyvynutější patří, stejně jako u lidí, zrak, čich, sluch, chuť a hmat.

 

Velké nálevkovité ušní boltce zachytávají zvuk a směrují jej do uší.

Kočky slyší i velmi slabé zvuky, podle kterých mohou vyhledávat kořist.

 

Kočky mají skvělý zrak a za šera vidí až 6x lépe než my.

Kočky jsou známé svým skvělým zrakem a tím, že jejich oči ve tmě svítí.

Když se setmí, rozšíří se jim zorničky, aby propustily co nejvíce světla a kočka mohla dobře vidět.

V jasném světle se znovu zúží.

 

Citlivý čich pomáhá kočkám rozpoznat jejich domov, partnera, rodiče či členy smečky i kořist.

Je v něm přibližně 19 milionů nervových zakončení.

 

Velký drsný jazyk slouží k očištění, strouhání masa od kostí i k pití.

 

Hmatové chlupy jsou dlouhé a mají u kořínků nervová zakončení.

Vyrůstají kočkám na hlavě a pomáhá jim při hledání cesty tím, že jim přenášejí informace o nejbližším okolí.

 

Kočky mají na patře tlamy zvláštní útvar, který se nazývá Jacobsonův orgán.

Umožňuje jim "ochutnávat" vzduch.

Když kočka ohrne pysky, může vnímat pachy, které by jí jinak unikly.

 

Všechny kočky velmi jemně vnímají vibrace ve vzduchu. 

Některé z nich dokonce postřehnou blížící se zemětřesení nebo výbuch sopky dřív, než k němu dojde.

Lidé obývající svahy Erny, činné sopky na Sicílii, chovají doma kočky a považují jejich chování za varovné znamení.

Když kočky v hrůze prchají, jejich majitelé je rychle následují.